Důchodce a duchovní život – Osvícený mistr

Důchodce a duchovní život – Osvícený mistr

“To děláš ale chybu, kamaráde. Takhle se nic nového nedovíš.“

„To je možné. Jenomže já dělám neustále řadu chyb, a tato se mi nezdá nijak závažná. Takže mi to vlastně ani moc nevadí. Ale o co ti vlastně jde?“
„Podívej – naše město navštívil osvícený mistr, a bude mít veřejnou přednášku. Ostatně přečti si to sám, přinesl jsem ti jeden výtisk.“

„Jenže já nemám právě po ruce brýle. Můžeš být tak laskav a přečíst mi to? Ale jen hlavní body, prosím. Nemám v úmyslu se tím nějak zabývat.“
„Tak poslouchej. Jde o osvíceného duchovního mistra, který jezdí po světě a šíří poselství lásky a moudrosti.

Vyučuje moderní techniky na zklidnění mysli, zvýšení koncentrace, tvořivosti, pročištění nervové soustavy, zpomalení procesu stárnutí, navýšení energie a přílivu vitality do fyzického těla. Cílem je dosažení seberealizace. Také nabízí inspiraci k dosažení cíle života, jakož i sjednocení mysli, těla a ducha. Co ty na to?“
„Já? Nic. Je to ale zajímavé.“
„Na jeho přednášku nepůjdeš?“
„Nepůjdu na ni, tak moc mne to zase nezajímá.“
„Ty mu nevěříš?“

„Proč bych mu neměl věřit? Jeho popularita ho jistě už dostatečně prověřila. A potom – kdo jsem já, abych si mohl dovolit někoho posuzovat? Vždyť o něm ani nic nevím.“
„Myslíš si, že někoho něco naučí?“

„To velice pochybuji. To, že si s ním dav zazpívá „ÓM“, nebo bude po něm papouškovat průpovídku, že „Átman je pravá podstata, věčná a neproměnná“, na světě nic nezmění. Jsou to pouhá slova. Budeš-li hladový, předčítání z kuchařské knihy tě také nenasytí.“

„Myslíš si snad, že ty jeho přednášky jsou bezcenné?“
„Ale kdež. Právě naopak. Někdo se možná přece jen chytí. Chápej to takto: slyšel jsem příběh, kdy malá holčička vybídla svého otce, aby si zahráli na maminku a na tatínka. Když se jí zeptal, jak se to hraje, řekla: „No něco mi pošeptej do ucha.“
Sklonil se tedy k jejímu oušku a zašeptal: „Pš, pš, pš, pš.“

Dívenka se nato od něj odtáhla, zatvářila se přísně a vyšším hlasem prohlásila: „Ty ses asi zbláznil. Víš přece, že mne pak vždycky bolí hlava. Už na to konečně zapomeň!“

Potud příběh. Je jasné, že dítě proneslo něco, čemu nemůže zhola rozumět, že to má pouze odposlouchané. Kdyby však totéž pronesla o nějakých dvacet-třicet let zralá žena, která se za tu dobu ocitla ve zcela jiné psychologické situaci, mohlo by to pozměnit její současnou pozici natolik, že by pak mohlo dojít i k nějaké závažnější změně.

Ten mistr předkládá závěry svého celoživotního snažení, ale neprozrazuje nic z toho, co vše musel prožít, než k nim došel. Svým posluchačům předloží neochvějné a zaručené pravdy, ale nikde nenalézám upozornění, že k jejich pochopení a hlavně začlenění do života je třeba také 20-30 let intenzivních životních peripetií. I kdyby bylo to, čeho dosáhl, sebevznešenější, předá pouze to, co mu jeho schopnosti dovolí. Posluchač zas přijme pouze to, co se mu líbí, co pochopí, nebo co je sám schopen vykonat. A z toho všeho uskuteční zase pouze část, a to tu, na kterou si troufne, nebo se k ní odhodlá. Poslechneš-li si houslového virtuosa možná tě to nadchne pro hraní na housle. Ale máš-li si pak jít koupit nástroj a noty, a představíš si perspektivu, že až do konce života budeš muset denně cvičit – nevím nevím, jak to dopadne. Ale spíš asi vím.
Takže – jdi na jeho přednášku, vše si zapiš, aby sis to zapamatoval – a přijď mi říct tak za deset let. Pak si o tom popovídáme vážně a podrobněji.“

Autor: František Benda, Foto: Internet